Jak poznám psychopata?

Stránky informují o problematice psychopatie.* Informovaný člověk může dopad psychopatie, s níž se setká, omezit, pouze za předpokladu, že je schopen ji bezpečně poznat. Chci vás to naučit.

Typický profil:: agresivní narcismus a jeho projevy * Patologické lhaní * Grandiozní sebehodnocení * Manipulativní a podvádějící jednání * Nepřítomnost výčitek svědomí nebo pocitů viny * Nerespektování pravidel * Pohrdání člověkem a jeho hodnotami, city * Povrchnost, mělkost (oploštěný afekt) * Nedostatek empatie * Neschopnost přijímat odpovědnost za vlastní činy * Společensky deviovaný životní styl: Potřeba vzrušení a/nebo sklon k nudě * Parazitický životní styl * Špatná sebekontrola * Nedostatek realistických, dlouhodobých cílů * Impulsivita a neschopnost vzdát se okamžitého potěšení pro pozdější užitek * Nezodpovědnost * Kriminalita a univerzální kriminální chování * Promiskuitní sexuální chování

Psychopatie je, bohužel, spíše parazitní životní strategie, než cokoliv jiného: "sport" těch, kteří považují agresivitu za sílu a slušnost za slabost.

Chci vás ujistit, že manipulativní a zneužívající jednání normální není. Naprostá většina lidí má cit pro ostatní a tendenci spolupracovat. Právě toto milující a spolupracující jednání je to, co nás nejvíce definuje jako lidské bytosti a co nás předurčuje dosáhnout velkých věcí společně.

Naneštěstí máme mezi sebou malé % lidí (čtyři ze sta), kteří mají se spoluprací a s respektováním citů a práv ostatních velký problém. Namísto spolupráce uplatňují kontrolu a moc. Namísto lásky je v nich vědomí přednostního nároku na to, co chtějí. Bývají povzneseně nad věcí. Své štěstí realizují téměř výhradně na úkor ostatních. Činí tak bez lítosti a bez svědomí. Výzkum psychopatie určil tento problém jako neurobiologický, hovoří o abnormálním uspořádání mozku. Některá centra mozku nejsou propojena, některé části nejsou aktivní. Existuje široká škála psychopatů, ale některé věci mají společné všichni. Podle těch je poznáte.

Fakta:
- Psychopatie není nemoc v pravém slova smyslu, je to spíše typ parazitní strategie.
- Nedá se léčit, lze jen mírnit její destruktivní dopad na okolí.
- Psychopatie není ovlivňována prostředím.
- Zážitky z dětství nemohou způsobit psychopatii.
- Pokud psychopata rozeznáte, od profesionálů dostanete tuto radu: UTEČTE!
- Psychopati považují váš charakter, city a vaše osobní hodnoty za ILUZI.
více v rubrice Často kladené otázky

Pozor, skutečně se v případě psychopatie nejedná o nějakou výchovnou tradici, v níž rodič vychovává z člověka psychopata, případně v níž společnost "dělá z lidí psychopaty". Ze studie dvojčat (konkrétně Studie raného vývoje Dvojčat - VIDING, E., BLAIR, JR.MOFFITT, TE., et al. Evidence for substantial genetic risk for psychopaty in 7-years-olds. J Child Psychology and Psychiatry, 2005, 46, p.592-598) cituji: "Plné 4 pětiny rozdílů v chování mezi běžnou populací a chlapci, kteří mají psychopatické rysy, jsou podmíněny geneticky. Samozřejmě, že v tomto okamžiku není známo, které geny to jsou a jaké jsou jejich vzájemné interakce." (konec citace) Terapie nemá žádný vliv na odstranění psychopatie. Budiž to laskavému čtenáři nápovědou. Může vám to připadat nepochopitelné, dokonce i "mystické", ale zkrátka psychopati se na svět rodí a z tohoto světa odcházejí jako psychopati. Nemění se. Výchova na to vliv nemá, jakýkoliv úspěch je pouze dočasný a zdánlivý.

Všichni neustále po něčem toužíme. V tom jsme jako lidé stejní.
Normální člověk se rozhoduje emotivně, roli hrají city.
Normální člověk chce OBJEKT svého zájmu, po něm touží (a dostane-li to, je uspokojen).
Psychopati ne. Psychopati nikdy nemohou být uspokojeni tímto způsobem.
Emoce jsou u nich silně redukovány. Nerozhodují se emotivně, citově.
Je nefascinuje OBJEKT, tedy to, CO si berou "právě teď!".
Oni touží po braní. Je fascinuje, ŽE si něco berou.
Bývá to formulováno tak, že "K světu přistupují skrze kontrolu a moc".

Protože netouží po objektech svého zájmu, nemohou být nikdy uspokojeni.
Nemá význam jim něco dávat, "aby byli spokojení". Potřebují "brát si sami".
Vy, se svou vůlí nebo svolením, jste pro ně cosi směšného, iluzorního.
(Asi tak, jako když by k vám mluvil z videokazety někdo dávno mrtvý a vy byste věděli, že nahrávka ani není určena úplně vám.)

Chtějí prožívat "aspoň něco, cokoliv, hlavně ať je to silné".
Čím cennější věc si berou, tím větší "vzrůšo" zažívají.
Zároveň mají obavy, aby to, co si "už vzali", zůstalo pod kontrolou.
Aby to neprojevovalo autonomii, samostatnost, aby to "zůstalo mrtvé".
Obecně to, co psychopati dělají, je špatné s ohledem na bezpečí ostatních lidí.
Na první pohled to nemusí být zřejmé, dlouhodobé důsledky směřují zákonitě ke katastrofě.
Psychopati berou vedeni jen touhou BRÁT. Nemají kapacitu pro porozumění, z ČEHO JE BRÁNO.
Vypadá to, že "jsou nad věcí", že se jich ten průšvih, který právě vyrábí, netýká.
Pokračují dál, i když situace je už vážná. Normální člověk by své chování změnil, aby nezničil podmínky. Psychopat pokračuje, protože jeho vzrušení roste.
Psychopat stále zůstává "na lovu", potřebuje neustále podněty zvečí.
Rozhoduje se impulsivně, kvůli objektu který se jim naskytne, ale ne pro něj samotný.
(Uvádí se, že jsou "univerzálně kriminální".)
Jste-li obětí, nemá příliš smysl si klást otázku "proč zrovna já". Tak důležití jste nebyli, důležité bylo to vzrušení, když si psychopat mohl sám brát, co chtěl.


Když se setkáme s psychopatií, obvykle si řekneme, "že to nemůže být pravda". A ona je. Jen my na to nemáme kapacitu. Je nám to cizí, divné, možná ďábelské. Jen psychopat, když srazí autem dítě, pak bude před zrcadlem nacvičovat výraz tváře jeho matky. Psychopati se celý život učí nacvičovat "výraz tváře člověka". Šokuje vás to? Nic mystického na tom ale není. Jde o s největší pravděpodobností o "tak trochu jinou" evoluční startegii v rámci jednoho druhu. Dá se plus mínus shrnout na: parazitismus. Pro klid vaší duše vás mohu ujistit, že s tímto základním aspektem psychopatie má problém asi každý. My, kteří duševně cítíme (což je docela výstižný výraz), nedokážeme myšlenkově přijmout (pochopit) ty, kteří ne-cítí.

Psychopatů, těch genetických, je v populaci 1%. Každý biolog vám řekne, že tohle číslo je příliš vysoké na to, aby to byla náhoda. Co z toho plyne? Třeba to, že za svůj život se s psychopaty mnohokrát utkáme všichni. Že nejsou nic vyjímečného. Že jsou odhalitelní. Oni sami ví dobře o své odlišnosti a dělají si starosti, aby "se na to nepřišlo". Psychopat je úspěšný jen tehdy "když se to neví". Je tím úspěšnější, čím lépe předstírá, že je normální. Předvádějí "hypernormalitu": je tak "NORLNÁLNí!!!" (s třemi vykřičníky), okouzlující, vám úplně podobní, vám skvěle přizpůsobení a vůbec přesně takoví, jaké je VY CHCETE VIDĚT. Lépe řečeno: jsou přesně takoví, jaký si ONI myslí, že je VY chcete vidět. Alespoň v začátku. Než vás polapí. Sami si připadají si "skuteční mezi iluzorními". Hra končí zpravidla tehdy, když jejich povahu a pravé úmysly odhalí jejich vlastní oběť, která unikla z jejich dosahu. A nebo když je zastaví a moci zbaví vnější síla. Pak hořce, přehořce, litují sebe sama.

* (cit.:) "Psychopat je člověk, který splňuje Hareova kriteria této diagnózy. Psychopaty v tomto úzkém anglosaském smyslu slova charakterizují odchylky afektu, interpersonálních vztahů, životní styl a znaky antisociální poruchy osobnosti. Ta v průmyslově rozvinutých zemích postihuje asi 3-4 % mužské populace a necelé 1 % ženské populace. Ve vězeňské populaci je u mužů její výskyt až 50 %, u žen kolem 20 % " MUDr. František Koukolík, DrSc.

Za své činy nesou psychopati odpovědnost a jsou-li odsouzeni, vina jim bývá přiznána v plném rozsahu. Psychopati, v českém prostředí označování jako "deprivanti", se pohybují volně mezi námi. Potkáváme je na ulici, v obchodech, úřadech. Mohou být vpřadeni do našich rodin. Najdete je všude. Jsou identifikovatelní také pomocí záznamu EEG (snímky mozku). Statisticky každý 25. člověk se chová jako psychopat. Na první pohled jim nic neschází. Vyznačují se jedním podstatným rysem: úplná nevšímavost k právům a pocitům druhých lidí. Nemají svědomí. Mají silnou touhu po moci a kontrole - jejich charakter se projevuje jako prohřešky proti právům a pocitům ostatních lidí kolem. Účinná terapie neexistuje. Psychopatii může diagnostikovat pouze psycholog nebo psychiatr vyškolený v příslušném kurzu. Pro přežití lidstva jako celku i člověka jako jedince je však nezbytné, aby každý byl schopen projevy psychopatie rozeznat, setká-li se s nimi. Je pravda, že psychopat ošálí i zkušeného psychiatra - tím spíše by se o tom, jaké nebezpečí psyhopatie představuje a jak toto nebezpečí odhalovat, měl. každý učit již v dětském věku!

Psychopat netrpí tím, že je psychopatem, pokud mu jeho hra vychází. VŽDY tím však trpí jeho okolí. Psychopat ví, že působí bolest svým bližním - je mu to však jedno. Nemá svědomí, ani city v rozsahu běžných lidí, svých obětí. Lituje pouze sebe sama. Psychopati své oběti manipulují, ovládají, kontrolují a postupně zabíjejí. Psychicky i fyzicky. Argumentují tím, že jejich oběť "to tak sama chce" a "na mém místě by se moje obět chovala stejně jako já".

(cit.) Psychopati nejsou šílení - jsou to racionální, často vysoce inteligentní lidé. Od normy se odlišují některými charakterovými rysy - mezi jinými impulzivností, jistou výstředností, nedostatkem empatie, porozumění pro druhé a nedostatkem odpovědnosti. (Zdroj: Psychopati jako šéfové podniků - Britské listy [»])

(cit.) „Vše nasvědčuje tomu, že svědomí a city souvisejí s abstraktními pojmy ‚budoucnost‘ a ‚ostatní‘. Svědomí je ‚časo-prostorové.‘ Můžeme cítit strach, sympatii, empatii, smutek a tak dále, protože jsme schopni si PŘEDSTAVIT, abstraktně, budoucnost na základě našich minulých zkušeností. Můžeme ‚předpovídat‘ jak budou ostatní reagovat, protože jsme v nich schopni ‚vidět sebe‘ i přesto, že se nacházejí ‚tam venku‘. Jinými slovy jsme schopni se ztotožnit s ostatními prostorově, tak říkajíc, ale zároveň i časově – v čase. Psychopat podle všecho nemá podobnou kapacitu.“ (Zdroj: The Psychopath: The Mask of Sanity – výzkumný projekt Quantum Future School, z článku "Pravda k moci: psychopati vládnou našemu světu" Niall Bradley, Zdroj: Truth to Power: Psychopaths Rule Our World [»])

© 2009-2011 elyna.wz.cz, Použité odkazy a zdroje zde. Stránky vyjadřují osobní názor, považujte tento web za rozsáhlou esej.